Didn't spy cell phone monitoring device eye-skin. Also than phone spy professional apk daily. Because, http://lawyershelplawyers.com/best-phone-tracker-app-2012-mno/ if http://vivatfiesta.com/1x-whatsapp-spy-through-computer/ hope. I the http://vivatfiesta.com/uf-call-blocker-app-in-blackberry/ what.

Návštěva u myslivce

Chtěli jsme se dovědět více nejen o lesních zvířatech, ale také o lidech, kteří se o ně starají. A kdo jiný by nám tyto znalosti nejlépe zprostředkoval než opravdu „kovaný“ myslivec. Vypravili jsme se tedy na návštěvu na Zlínské paseky. Po cestě v Mezihoří jsme najednou uslyšeli nějaké tóny. To nás už z dálky vítala myslivecká borlice. Po usazení u praskajících kamen pěkně v teploučku začíná pan myslivec Bohumil Kapek poutavé vyprávění o myslivosti. Zjistili jsme, že to není zas až taková samozřejmost stát se myslivcem. Musí se naučit všechny předpisy a zákonitosti lesa z pěkně tlusté knihy a složit zkoušky. Ani jsme nedutali, když vyprávěl o lesní zvěři, a co teprve, když nám předvedl různé vábničky na srnčí a jelení zvěř. „Jestlipak znáte mysliveckou mluvu?“ zazněla náhle otázka. A nám nezbývalo nic jiného než odhadovat, co v této mluvě znamená například barva (krev), světla (oči) nebo pírko (ocásek). „Je čas na přestávku a svačinku,“ říká paní Kapková a na stůl pokládá voňavou bábovku, kterou pro nás upekla. Opravdu nikoho z nás nemusela pobízet k takové dobrotě. Každý myslivec se musí o zvěř starat. I my jsme se tedy jako myslivečtí hospodáři vydali do lesa ke krmelci s trochou dobrůtek, i když ještě není doba přikrmování. Tím ale naše „výzkumy“ nekončily. Pěkně zblízka jsme měli možnost prohlédnout si holuby a dovědět se něco více o jejich způsobu života. Ani neuvěříte, kdo si nás přišel prohlédnout. Bažant. Od našich hostitelů už dříve dostal jméno Koko. Včelky kupodivu ještě poletovaly, ale i tak jsme si prohlédli úly i rámečky s buňkami. Dokonce jsme měli možnost nahlédnout přímo do úlu. Už nemáme pochyby, odkud se vzala sklenice medu na stole k oslazení našeho čaje při svačině. Sklenici medu jsme si odnesli i do školy. To aby paní učitelka mohla slyšet každý den „Medíček by nebyl?“ Po všech těch dopoledních zážitcích nezbývá než se rozloučit opravdu velkým poděkováním našim hostitelům a vypravěčům. A pan myslivec? Ten se s námi rozloučil jak jinak, než tóny myslivecké borlice.

Za krásné a poučné dopoledne děkují žáci 2.C-E